Narazil jsem na komentář Phila Lawlera, v němž si stěžuje na zprzněný anglický překlad sekvence Stabat mater: z jakýchsi ideologických důvodů, které mi unikají, v anglofonním prostředí jsou však patrně všeobecně známé, jsou na indexu archaická (ale ne zas tak moc, přečtěte si Pána prstenů) zájmena „thou“, „thee“, „thine“ apod., takže, jak píše Lawler, Beauty loses; ideology wins:
liturgický překlad
pátek 18. září 2020
pátek 10. srpna 2018
Ztraceno v překladu – 3. Úkon kajícnosti
Jde mi zde o první způsob úkonu kajícnosti – o tradiční confiteor (byť v pokoncilním mešním řádu upravené):
Latinsky | Liturgický překlad | Doslovný překlad |
---|---|---|
Confiteor Deo omnipotenti, et vobis fratres, quia peccavi nimis cogitatione, verbo, opere et omissione: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. Ideo precor beatam Mariam semper Virginem, omnes Angelos et Sanctos, et vos, fratres, orare pro me ad Dominum Deum nostrum. |
Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina. Proto prosím matku Boží Pannu Marii, všechny anděly a svaté, i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali. |
Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám, bratři že jsem velmi zhřešil myšlením, slovem, skutkem i opomenutím. Je to má vina, má vina má veliká vina. Proto prosím blahoslavenou Marii vždy Pannu, všechny anděly a svaté, i vás, bratři, (po)modlete se za mě k Pánu našemu Bohu. |
neděle 24. června 2018
Mešní orace – slavnost Narození sv. Jana Křtitele
neděle 4. března 2018
Mešní orace – 3. neděle postní
pondělí 19. února 2018
Ztraceno v překladu – 2. Aklamace po pozdvihování
Po větší pauze způsobené mojí zaneprázdněností aktuálními událostmi (mým čtenářům – jsou-li jací – nepochybně známými) se pokusím vrátit k nakousnutým sériím. Dnes se podíváme na první z několika nepochopitelně nezvládnutých míst v českém překladu římského misálu: a to na aklamaci lidu po pozdvihování v rámci ritu svatého přijímání.
sobota 11. listopadu 2017
Mešní orace – 31. neděle v mezidobí
pátek 10. listopadu 2017
Mešní orace – úvod
Protože jsem čas od času nucen pořizovat pokud možno obsahově přesný překlad orací pro některé liturgické příležitosti (jako pomůcku pro sledování latinské liturgie), rozhodl jsem se dávat tyto překlady k dispozici zde – včetně latinského originálu a parafrází z Českého misálu pro porovnání, a příležitostně stručných komentářů. Krása a hloubka latinksých orací si zaslouží neupadnout v zapomnění.
sobota 21. října 2017
„Principy teorie překladu“ – liturgický text
V minulém příspěvku jsem formuloval tezi, že smyslem překladu je vytvořit v cílovém jazyce text, který bude maximálně ekvivalentní textu v jazyce zdrojovém. Maximální ekvivalencí se přitom míní ekvivalence v co možná největším počtu ohledů, s upřednostněním těch, které jsou z hlediska typu daného textu důležité. Při volbě správné překladatelské strategie pro liturgický text je tudíž klíčové určit, které jsou jeho klíčové vlastnosti právě jakožto liturgického textu, tj. u kterých je nejvíce žádoucí zachovat při překladu ekvivalenci. Pojďme se tedy o to alespoň rámcově pokusit.
neděle 8. října 2017
„Principy teorie překladu“
Ve své odpovědi Jakubu Pavlíkovi na jeho komentář jsem jej před časem tak trochu „utřel“ řka, že k tomu, abych v běžných případech mohl hodnotit zdařilost nebo nezdařilost překladu, nemusím ještě formulovat žádné abstraktní teoretické principy. Nicméně abych své teze učinil srozumitelnější, rozhodl jsem se zde přece jen cosi jako své „principy teorie překladu“ předložit.
úterý 12. září 2017
Magnum principium
Nedávno jsem se na blogu mimochodem zmínil, že český překlad misálu bude muset být revidován minimálně pokud jde o frázi pro multis chybně přeloženou jako za všechny. Inu, vypadá to, že nebude: 9. září bylo zveřejněno motu proprio papeže Františka Magnum principium, jímž mění kánon 838 Kodexu kanonického práva, upravující kompetence Apoštolského stolce a biskupských konferencí pokud jde o překlady liturgických textů do národních jazyků.
čtvrtek 7. září 2017
Ztraceno v překladu – 1. Úvod
V sérii takto nazvaných příspěvků bych rád postupně probíral nedostatky českého překladu Římského misálu.
Vůbec si nemyslím, že tento překlad je špatný. Naopak, domnívám se, že na rozdíl od jiných mně známých překladů (např. slovenského, nemluvě o nedávno nahrazeném překladu anglickém) jde o dílo značných literárních kvalit. Překladatelům se zdařilo vytvořit moderní „posvátný“ registr českého jazyka, který nezní strojeně, ale ani banálně. Dbali na rétorickou krásu a rytmus liturgické promluvy, a to někdy i za cenu sotva postřehnutelné odchylky od spisovné normy (všimli jste si někdy jakoby ledabyle hovorového tvaru „můžem“ ve frázi „smíme stát před tebou a můžem ti sloužit“ na jednom z nejexponovanějších míst mešní liturgie? Překladatelé zde zjevně záměrně a uvážlivě – ač netvrdím, že v posledku obhajitelně (k tomu snad někdy příště) – obětovali spisovnost rytmickému hledisku). Zkrátka, český překlad misálu rozhodně nevznikl na koleně, jedná se o promyšlené a stylově jednotné dílo, které zaslouží respekt.