sobota 11. listopadu 2017

Mešní orace – 31. neděle v mezidobí

Překlady orací z minulé neděle se mi sice nepodařilo umístit na blog s předstihem, podívejme se však na ně aspoň zpětně. Orace budu pro stručnost uvádět bez standardních zakončení (k tomu viz úvodní příspěvek této série)

Vstupní modlitba

Latinsky Můj překlad Parafráze v misálu
Omnipotens et misericors Deus, de cuius munere venit, ut tibi a fidelibus tuis digne et laudabiliter serviatur, tribue, quaesumus, nobis, ut ad promissiones tuas sine offensione currámus. Všemohoucí a milosrdný Bože, to tvé dary působí, že služba tvých věřících je záslužná a chvályhodná. Prosíme tě, dej nám, co je třeba, abychom bez překážky běželi k cíli, který jsi nám zaslíbil. Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání. Ať bezpečně směřujeme k svému cíli a naplní se na nás tvá zaslíbení.

Zejména pro vstupní modlitby je charakteristická dvojdílná struktura: východiskem je připomínka nějaké konkrétní věroučné pravdy, která nastoluje téma dané modlitby, a z té následně vychází odpovídající prosba. V tomto případě je onou připomenutou pravdou nutnost Boží milosti ke spáse: tj. skutečnost, že nadpřirozenou hodnotu, tj. schopnost zasloužit nám nebe, mají naše skutky pouze natolik, nakolik vycházejí z předem poskytnuté Boží milosti. Právě proto, že Boží milost nutně potřebujeme k tomu, abychom ke spáse dospěli, prosíme Boha aby nám tuto potřebnou milost poskytl. V tom spočívá „pointa“ této orace, která je, jak patrno, v české parafrázi spíše zakryta. V české parafrázi též zaniká zjevná „sportovní“ metaforika latinského originálu: totiž běh o závod do cíle.

Modlitba nad obětními dary

Latinsky Můj překlad Parafráze v misálu
Fiat hoc sacrificium, Domine, oblatio tibi munda, et nobis misericordiae tuae sancta largitio. Kéž se, Pane, tato oběť stane pro Tebe čistým obětním darem a pro nás svatou hojností tvého milosrdenství. Posvěť, Bože, tyto dary, přijmi je jako oběť čistou a dej, ať se pro nás stanou zdrojem tvého milosrdenství.

Orace je postavena na rétorické kontrapozici dvojího cíle eucharistické oběti: ve vztahu k Bohu se má stát „čistým obětním darem“, tj. to nejdokonalejší možnou formou bohoslužby, a ve vztahu k nám pak doslova „štědrým dáváním“ Božího milosrdenství (dějový význam latinského „largitio“, což je verbální substantivum od slovesa „largiri“, „štědře rozdávat“, české slovo „hojnost“ bohužel neumí vystihnout). To je odrazem dvojjediného cíle liturgie jako takové, jímž je oslava Boha a posvěcení věřících (viz Sacrosanctum concilium 7). Česká parafráze opět smysl oproti originálu značně posouvá: jednak ruší onu podvojnou strukturu předsunutím třetí prosby o posvěcení darů (která v daném kontextu působí jako bezmyšlenkovitá vata), a jednak ruší důraz původní orace na to, že jedna a tatáž oběť (sacrificium, tj. nikoliv „obětní dar“, jako v parafrázi, nýbrž „obětní úkon“) je zároveň darem člověka Bohu i darem Boha člověku: v latinské formulaci není eucharistická oběť pojata jako zdroj Božího milosrdenství, nýbrž již jako jeho aktuální „honé vylévání“ (largitio). Vždyť eucharistická oběť není nic jiného, než zpřítomněná Kristova oběť na kříži – tj. ten největší úkon milosrdenství v dějinách spásy!

Závěrečná modlitba

Latinsky Můj překlad Parafráze v misálu
Augeatur in nobis, quǽsumus, Dómine, tuae virtutis operátio, ut, refecti caelestibus sacramentis, ad eorum promissa capienda tuo munere praeparémur. Pane, prosíme Tě, kéž v nás roste působení Tvé moci, abychom se z tvé štědrosti a skrze posilu čerpanou z nebeských svátostí připravili k dosažení toho, čeho jsou příslibem. Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy.

Modlitba po přijímání se vrací k myšlence vstupní modlitby o primátu milosti v naší cestě ke spáse; přesto však slovo „milost“ (gratia) v původním textu vůbec nepadne: hovoří se o Boží „působnosti“ či „síle“ (virtus) a o jím poskytnutém daru (munus). V centru pozornosti přitom není ani tak sám cíl, který je zmiňován pouze jako Boží „příslib“ (promissum) spjatý se svátostmi, jako spíše naše v současnosti probíhající příprava na dosažení tohoto cíle: Boží působení v nás tady a teď. Česká parafráze tento smysl sice nepatrně posouvá, díky tomu se však také umí vyhnout nevyhnutelné mnohomluvnosti zcela přesného českého překladu.

Žádné komentáře
Vložit komentář