úterý 12. září 2017

Magnum principium

Nedávno jsem se na blogu mimochodem zmínil, že český překlad misálu bude muset být revidován minimálně pokud jde o frázi pro multis chybně přeloženou jako za všechny. Inu, vypadá to, že nebude: 9. září bylo zveřejněno motu proprio papeže Františka Magnum principium, jímž mění kánon 838 Kodexu kanonického práva, upravující kompetence Apoštolského stolce a biskupských konferencí pokud jde o překlady liturgických textů do národních jazyků.

Zatímco původní znění kánonu stanovilo biskupským konferencím sice úkol opatřovat překlady liturgických textů s případnými vhodnými úpravami, Apoštolskému stolci však vyhradil právo tyto překlady přezkoumávat (recognoscere), nové znění kánonu hovoří o přezkoumávání apoštolským stolcem pouze u úprav (accomodationes) textů provedených lokálními biskupskými konferencemi, zatímco za schvalování (approbare) překladů budou nadále zodpovědné biskupské konference, přičemž Apoštolský stolec bute tyto překlady pouze potvrzovat (confirmare).

Jinými slovy, zdá se, že Apoštolský stolec se z vlastní iniciativy vzdává ambicí zasahovat do prací na konkrétní podobě překladů – tak, jak to např. činil za papeže Benedikta XVI., díky čemuž vzniknul věrný a teologicky přesný, avšak (právě proto?) v jistých kruzích kontroverzní nový anglický překlad misálu, uvedený do praxe v roce 2011. Že by tedy Vatikán napříště nějak intenzivně tlačil na opravu českého překladu, k tomu je možné být spíše skeptický; a že by se čeští biskupové sami nějak hrnuli opravovat za všechny na za mnohé, to zcela zjevně nehrozí (velmi rád bych se mýlil)...

Dalších komentářů k této nové normě se zdržím; čtenáři naleznou výstižné analýzy zde a zde.

2 komentáře
  1. 1/ V tomto článku "věrný a teologicky přesný překlad", v předchozím "překladatelská svévole": kdo chce operovat takovými výrazy, měl by se nejprve přihlásit k nějakým konkrétním principům teorie překladu. Překlad z jazyka do jazyka prostě _není_ jednoduchý proces, nad jehož výsledky lze bez dalšího vynášet takovéhle soudy.

    2/ Při hodnocení výsledků práce národních překladatelských komisí se sluší studovat také kontext jejich práce, mj. pokyny vycházející tehdy v "Notitiae", tamtéž uveřejňované zprávy jiných překladatelských komisí, a konečně dříve dokončené překlady do jiných jazyků, k nimž pravděpodobně bylo podle možností přihlíženo. Právě inklusivní překlad "pro multis", sdílený řadou překladů z té doby, je toho dobrou ilustrací.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, dovolím si stručnou reakci.

      Předně prosím o pochopení, že toto není vědecká monografie, nýbrž blog. Nemohu v každém stručném příspěvku podrobně zdůvodňovat předpoklady každé své mimochodem utroušené poznámky. Zde jde o úvodní příspěvek (a jeho doplnění), konkrétně se problematickým místům českého překladu misálu přece ještě budu věnovat (včetně zdůvodnění, proč je pokládám za problematická).

      Za druhé, o nejednoduchosti procesu překladu toho vím dost z vlastní praxe: interpretace textů a jejich překládání mezi různými jazyky je důležitou součástí mé profese. Přesto se domnívám, že ke zjištění, že nějaký překlad obsahuje chyby (nebo je jich prost) obvykle není třeba operovat nějakými sofistikovanými teoriemi překladu. A abych uved alespoň jeden příklad: pokud někdo následující latinský text:

      "Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis ad laudem et gloriam nominis sui, ad utilitatem quoque nostram totiusque ecclesiae suae sanctae;"

      přeloží do češtiny slovy

      "Ať ji přijme ke své slávě a k spáse světa;"

      pak trvám na tom, že jde o překlad _zjevně_ neadekvátní a že pokud snad existuje nějaká teorie překladu, která jej dovoluje obhájit jako adekvátní, pak se jedná o teorii zjevně špatnou (pravděpodobně ušitou na míru nějaké ideologii). Zkrátka, domnívám se, že elementární správnost nebo chybnost překladu je záležitost objektivní, nikoliv relativní vzhledem k nějakým různým sadám "principů teorie překladu". Na to, aby angličtinářka opravila žákům překladové cvičení, také nepotřebuje řešit toeretické otázky teorie překladu: stačí, když umí dobře anglicky i dobře česky.

      (Na okraj dodávám: diskuse o tom, zda se v uvedeném případě jedná o adekvátní překlad, není diskuse o tom, zda snad bylo z nějakých důvodů vhodné použít místo překladu onoho textu jeho volné shrnutí či parafrázi.)

      Konečně, pokud jde o bod 2: zdá se mi, že pokud bych chtěl hodnotit subjektivní výkon překladatelů, pak bych samozřejmě měl zohlednit veškerý Vámi uvedený kontext. Já ale žádné takové ambice nemám: to, k čemu se vyjadřuji, je právě čistě onen _výsledek_ jako takový. Zda za některými objektivními svévolnostmi (jako je příklad uvedený výše) stojí individuální tvořivost autorů překladu, jejich poslušnost pokynům shůry, podléhání nějaké módní teorii či ideologii překladu či ještě něco jiného (a tudíž kdo za to v posledku nese odpovědnost), to soudit nechci a nemohu. Překladu "pro multis" se samozřejmě ještě budu věnovat.

      Vymazat