Dodatek k rozhovoru o církevní architektuře

V tom rozhovoru byla řeč o tom, že moderní kostely bývají projektovány jako manéž: a snažil jsem se poněkud intelektuálsky vysvětlit, proč. Ale ono je to vlastně velmi jednoduché.

Ještě jednou o Drastech

Kamarádka mě požádala o rozhovor pro Magazín Signály o klášterní kapli nového kláštera Bosých Karmelitek v Drastech.

Pohřbený hřbitov

Suchdol, čtvrť na severním okraji Prahy, má nový hřbitov. Vítězný hřbitov. Tedy, skorovítězný. Nevyhrál sice Hlavní cenu za architekturu 2023 – tu si odnesla jiná betonová kreace –, ale získal (společně s několika dalšími stavbami) ocenění „Finalista“. Pro hřbitov případné. Jedná se tak nějak o finální místo pobytu.

A totéž v bledě modrém...

Peter Kwasniewski lamentuje nad zrušeným projektem nové kaple univerzitní kaple Ježíše Krista Krále slavné Františkánské univerzity ve Steubenville v Ohiu. (O „kapli“ se jedná z formálního, církevněprávního hlediska, s velikostí to nemá nic společného). Takhle by to bývalo bylo mohlo vypadat, ale bohužel nebude:

Není kaple jako kaple

Je zajímavé porovnat plány (v jednom případě již v pokročilém stadiu realizace) dvou komunit bosých karmelitek na stavbu nového kláštera, a zejména klášterní kaple.

Karmel sv. Josefa, původně sídlící v Praze na Hradčanském náměstí, se před několika lety rozhodl přestěhovat do ruiny zemědělské usedlosti v Drastech, kterou sestry karmelitky za pomoci dobrovolníků proměňují v nový klášter. A nový klášter plánují i bosé karmelitky z Pleasant Mount v Pennsylvánii.

„Scéna pro performanci“?

Architekt Roman Brychta se veřejně dopustil mimořádně mimózního výroku. Poslyšte, co pravil o funkci stavby, jíž je křesťanský chrám, tento odborník v oboru architektury, tj. umění budovat stavby: