Ztraceno v překladu – 3. Úkon kajícnosti

Jde mi zde o první způsob úkonu kajícnosti – o tradiční confiteor (byť v pokoncilním mešním řádu upravené):

Latinsky	Liturgický překlad	Doslovný překlad
Confiteor Deo omnipotenti, et vobis fratres, quia peccavi nimis cogitatione, verbo, opere et omissione: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. Ideo precor beatam Mariam semper Virginem, omnes Angelos et Sanctos, et vos, fratres, orare pro me ad Dominum Deum nostrum.	Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina. Proto prosím matku Boží Pannu Marii, všechny anděly a svaté, i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.	Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám, bratři že jsem velmi zhřešil myšlením, slovem, skutkem i opomenutím. Je to má vina, má vina má veliká vina. Proto prosím blahoslavenou Marii vždy Pannu, všechny anděly a svaté, i vás, bratři, (po)modlete se za mě k Pánu našemu Bohu.

Mešní orace – slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Porovnání překladu a misálové parafráze orací ze slavnosti Narození sv. Jana Křtitele.

Mešní orace – 3. neděle postní

Porovnání překladu a misálové parafráze orací ze třetí neděle postní – tentokrát bez komentáře.

Ztraceno v překladu – 2. Aklamace po pozdvihování

Po větší pauze způsobené mojí zaneprázdněností aktuálními událostmi (mým čtenářům – jsou-li jací – nepochybně známými) se pokusím vrátit k nakousnutým sériím. Dnes se podíváme na první z několika nepochopitelně nezvládnutých míst v českém překladu římského misálu: a to na aklamaci lidu po pozdvihování v rámci ritu svatého přijímání.

Mešní orace – 31. neděle v mezidobí

Překlady orací z minulé neděle se mi sice nepodařilo umístit na blog s předstihem, podívejme se však na ně aspoň zpětně. Orace budu pro stručnost uvádět bez standardních zakončení (k tomu viz úvodní příspěvek této série)

Mešní orace – úvod

Protože jsem čas od času nucen pořizovat pokud možno obsahově přesný překlad orací pro některé liturgické příležitosti (jako pomůcku pro sledování latinské liturgie), rozhodl jsem se dávat tyto překlady k dispozici zde – včetně latinského originálu a parafrází z Českého misálu pro porovnání, a příležitostně stručných komentářů. Krása a hloubka latinksých orací si zaslouží neupadnout v zapomnění.

Magnum principium

Nedávno jsem se na blogu mimochodem zmínil, že český překlad misálu bude muset být revidován minimálně pokud jde o frázi pro multis chybně přeloženou jako za všechny. Inu, vypadá to, že nebude: 9. září bylo zveřejněno motu proprio papeže Františka Magnum principium, jímž mění kánon 838 Kodexu kanonického práva, upravující kompetence Apoštolského stolce a biskupských konferencí pokud jde o překlady liturgických textů do národních jazyků.

Ztraceno v překladu – 1. Úvod

V sérii takto nazvaných příspěvků bych rád postupně probíral nedostatky českého překladu Římského misálu.

Vůbec si nemyslím, že tento překlad je špatný. Naopak, domnívám se, že na rozdíl od jiných mně známých překladů (např. slovenského, nemluvě o nedávno nahrazeném překladu anglickém) jde o dílo značných literárních kvalit. Překladatelům se zdařilo vytvořit moderní „posvátný“ registr českého jazyka, který nezní strojeně, ale ani banálně. Dbali na rétorickou krásu a rytmus liturgické promluvy, a to někdy i za cenu sotva postřehnutelné odchylky od spisovné normy (všimli jste si někdy jakoby ledabyle hovorového tvaru „můžem“ ve frázi „smíme stát před tebou a můžem ti sloužit“ na jednom z nejexponovanějších míst mešní liturgie? Překladatelé zde zjevně záměrně a uvážlivě – ač netvrdím, že v posledku obhajitelně (k tomu snad někdy příště) – obětovali spisovnost rytmickému hledisku). Zkrátka, český překlad misálu rozhodně nevznikl na koleně, jedná se o promyšlené a stylově jednotné dílo, které zaslouží respekt.