Laické poznámky ke katolické liturgii
Je zajímavé porovnat plány (v jednom případě již v pokročilém stadiu realizace) dvou komunit bosých karmelitek na stavbu nového kláštera, a zejména klášterní kaple.
Karmel sv. Josefa, původně sídlící v Praze na Hradčanském náměstí, se před několika lety rozhodl přestěhovat do ruiny zemědělské usedlosti v Drastech, kterou sestry karmelitky za pomoci dobrovolníků proměňují v nový klášter. A nový klášter plánují i bosé karmelitky z Pleasant Mount v Pennsylvánii.
Byl jsem požádán o nějaký text pro Magazín Signály ke zveřejnění na Zelený čtvrtek, tak zde nechávám odkaz (byť souvislost s liturgií je spíše volná).
Opět na poslední chvíli:
33. neděle v mezidobí (A)
33. neděle v mezidobí - čtení
(Dodatek: Jako melodii hymnu jsem použil Consecration ze Sacred Harp.)
Za minutu 12, ale přece... A se zpožděním doplňuji i brožuru k Dušičkám (ačkoliv pevně doufám, že za rok už nebude třeba...).
Architekt Roman Brychta se veřejně dopustil mimořádně mimózního výroku. Poslyšte, co pravil o funkci stavby, jíž je křesťanský chrám, tento odborník v oboru architektury, tj. umění budovat stavby:
Vzhledem k nemožnosti účasti na mši svaté slavíme u nás doma o nedělích „domácí liturgii“. Napadlo mě, že by se moje příprava mohla hodit i někomu jinému, a tak jsem pro příští neděli, která je zároveň slavností Všech svatých, připravil „brožurku“ (vlastně jen přeložený list A4) s předstihem a dávám k dispozici sem.
Narazil jsem na komentář Phila Lawlera, v němž si stěžuje na zprzněný anglický překlad sekvence Stabat mater: z jakýchsi ideologických důvodů, které mi unikají, v anglofonním prostředí jsou však patrně všeobecně známé, jsou na indexu archaická (ale ne zas tak moc, přečtěte si Pána prstenů) zájmena „thou“, „thee“, „thine“ apod., takže, jak píše Lawler, Beauty loses; ideology wins:
Shodou okolností jsem měl možnost zúčastnit se třikrát během krátké doby liturgie v katedrále sv. Víta: šlo o slavnost Seslání Ducha svatého spojenou s udílením svátosti biřmování, slavnost Božího Těla, a kněžské svěcení následující neděli. Nedá mi to, abych zde neutrousil několik poznámek k současné podobě liturgie v této „matce českých kostelů“.
Jde mi zde o první způsob úkonu kajícnosti – o tradiční confiteor (byť v pokoncilním mešním řádu upravené):
| Latinsky | Liturgický překlad | Doslovný překlad |
|---|---|---|
| Confiteor Deo omnipotenti, et vobis fratres, quia peccavi nimis cogitatione, verbo, opere et omissione: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. Ideo precor beatam Mariam semper Virginem, omnes Angelos et Sanctos, et vos, fratres, orare pro me ad Dominum Deum nostrum. |
Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina. Proto prosím matku Boží Pannu Marii, všechny anděly a svaté, i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali. |
Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám, bratři že jsem velmi zhřešil myšlením, slovem, skutkem i opomenutím. Je to má vina, má vina má veliká vina. Proto prosím blahoslavenou Marii vždy Pannu, všechny anděly a svaté, i vás, bratři, (po)modlete se za mě k Pánu našemu Bohu. |
Objevil jsem následující web, který do značné míry automatizuje sazbu chorálních not:
https://bbloomf.github.io/jgabc
Co to umí:
To vše s možností nastavit všemožné potřebné parametry a s obsáhlou nápovědou.
Po větší pauze způsobené mojí zaneprázdněností aktuálními událostmi (mým čtenářům – jsou-li jací – nepochybně známými) se pokusím vrátit k nakousnutým sériím. Dnes se podíváme na první z několika nepochopitelně nezvládnutých míst v českém překladu římského misálu: a to na aklamaci lidu po pozdvihování v rámci ritu svatého přijímání.
